OFA zpravdajství :o)

Poruchy štítné žlázy

Nízká produkce štítné žlázy-nejedná se o nic neobvyklého, ba naopak, je to nejběžnější hormonální porucha psů.

K diagnóze nejčastěji dochází kolem pátého roku života, a nejsou rozdíly mezi psi a fenami. Štítnou žlázu tvoří dva laloky umístěné na krku, a produkuje hormon thyroxin, který reguluje tělesný metabolismus. V podstatě se jedná o dvě formy tohoto hormonu, aktivní formu T3 a neaktivní formu T4, která cirkuluje v krvi a ve chvíli, kdy je absorbována tkáněmi, přechází na aktivní formu T3. Většina cirkulujícího T4 je vázána na krevní proteiny a není dostupná pro absorbci do tkání, pouze nenavázaná část je označována jako volný T4. Produkce thyroxinu je regulována podvěskem mozkovým, který reguluje i další hormony ovlivňující další buněčné funkce, např. adrenální nebo reproduktivní systém. V případě štítné žlázy se jedná o regulaci pomocí produkce TSH (hormon stimulující thyroitidu).
V případě nízké produkce tohoto hormonu může vznikat celá řada potíží. Nejběžnější z nich je přibývání na váze, psi jsou často popisováni jako zvířata, která tloustnou i při minimu potravy (to ale neznamená, že všechna přetloustlá zvířata mají poruchu štítné žlázy). V podstatě rozlišujeme tři typy poruch, autoimunní thyroiditida, při které poškozuje buňky štítné žlázy imunitní systém psů, a běžná thyroiditida, kterou dále dělíme na lymfocytoidní a idiopatickou atrofii. V obou těchto případech produkuje štítná žláza méně thyroxinu, nežli v normálním stavu. Pouze méně než 10 procent případů nízké hladiny hormonů štítné žlázy je sekundárních, díky nízké produkci TSH z hypofýzi.
Optimální hladina thyroxinu je potřebná pro růst chlupů, takže v případě těžkých poruch štítné žlázy pozorujeme mizející ochlupení, zejména v oblastech páteře a zadních nohou. V některých případech může dojít i k úplné ztrátě ochlupení ocasu. Pro správnou diagnózu je nutné poznamenat, že v těchto případech se pes nijak zvlášť nedrbe, jako by tomu bylo u alergie, blech nebo infekčních onemocnění kůže. Může také docházet ke změně barvy chlupů, hromadění černého pigmentu (acanthosis nigricans) a k lámání a infekci nehtů. Poruchy růstu chlupů se projevují u 88 procent postižených psů. Obezita je popisována u 49 procent psů, anémie u 36 procent. Občas pozorujeme i srdeční arytmii Mezi další, mnohem méně běžné příznaky patří deprese či snižování zájmu o okolí, zácpa, chladová intolerance, otoky, poruchy nervového systému a menší srážlivost krve. Některé oční problémy, např. corneal dystrophy, nejsou sice přímým následkem nízké hladiny hormonů štítné žlázy, ale spíše vedlejším efektem způsobeným vysokou hladinou cholesterolu a cirkulujího tuku, což je zapříčiněno poruchami metabolismu. Někteří veterináři se stále domnívají, že dědičné poruchy krevní srážlivosti, označované jako Von Willebrandova choroba, jsou také spojovány s poruchami štítné žlázy. Většina veterinářů v posledních letech začíná tuto domněnku vyvracet, nicméně většina psů, jejichž hladina von Willebrandova faktoru je na hranici normálu, je ve starším věku diagnózovaná s poruchami štítné žlázy a léčba syntetickým hormonem často mívá pozitivní efekt i na von Willebrandovu chorobu.
K poruchám štítné žlázy může dojít u všech plemen, zvláště náchylní jsou labradoři, dobrmani, retvíreři, jezevčíci, boxeři, greyhoundi a kokršpanělé. Prakticky jen vzácně nacházíme tuto chorobu u teriérů a obrovitých plemen. Pro chovatelé je důležitý poznatek, že poruchy štítné žlázy bývají ve většině případů dědičné, takže je chybou pouštět tyto psy nebo jejich potomky do chovu.
Diagnóza je poměrně snadná, vedle klasických příznaků jsou spolehlivou diagnózou krevní testy, u kterých se sleduje hladina tyroidních hormonů T3 a T4. Pro diagnózu autoimmuní příčiny svědčí nález autoprotilátek proti thyroglobinu. Normální hodnoty T4 jsou přibližne 1-4 ug/dl, u T3 asi 45-150 ng/dl a volného T4 11-43 pg/l. Falešně nízké hladiny hormonů mohou být způsobeny podáváním steroidů (kortison).

Léčba je naštěstí jednoduchá, thyroxin existuje již dlouhou dobu v syntetické podobě. První dva měsíce se zkouší dávka thyroxinu 0.2 mg/10 kg váhy dvakrát denně, po opakovaném krevním testu po dvou měsících lze dávku postupně snížit až na jednou denně. Tuto dávku ale musí pes dostávat po zbytek života. Nejběžnějším lékem je levothyroxine, nejčastěji prodávaný pod názvem Soloxine.
Pokud je počáteční dávka příliš vysoká, příznaky mohou být velká žízeň a průjem, ty však po snížení dávky okamžitě odezní.