T  A  I  L O R    M A D E   

               OFA zpravdajství :o)

UNIVERSITA STÁTU MICHIGAN- STATISTIKA ONEMOCNĚNÍ ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Michigan State University Thyroid Statistics

STATISTIKA Z PRŮBĚHU ROKU 2005 / Statistics from tests performed through 2005

PLEMENO

Breed

POŘADÍ

Rank

POČET POSUZOVANÝCH JEDINCŮ

Number of Evaluations

PROCENTO ZDRAVÝCH JEDINCŮ

Percent Autoimmune Thyroiditis

PROCENTO POSTIŽENÝCH JEDINCŮ

Percent Equivocal

ENGLISH SETTER 1 1335 33.5 8.2
POLSKI OWCZAREK NIZINNY 2 75 30.7 8.0
HAVANESE 3 129 25.6 3.9
OLD ENGLISH SHEEPDOG 4 848 22.8 6.6
BOXER 5 7945 19.7 4.7
AMERICAN PIT BULL TERRIER 6 1171 19.6 7.0
GERMAN WIREHAIRED POINTER 7 313 19.5 7.7
TIBETAN TERRIER 8 266 19.2 10.2
DUCK TOLLING RETRIEVER 9 175 18.9 9.7
ENGLISH POINTER 10 114 18.4 11.4
MALTESE DOG 11 1535 18.0 6.0
BEAGLE 12 6587 17.8 6.0
DALMATIAN 13 3033 17.2 6.6
GIANT SCHNAUZER 14 695 16.7 7.2
COCKER SPANIEL 15 16041 16.6 6.9
KUVASZ 16 208 16.3 8.7
RHODESIAN RIDGEBACK 17 2043 16.1 5.6
WALKER HOUND 18 102 15.7 6.9
AMERICAN STAFFORDSHIRE TERRIE 19 458 15.1 5.9
WELSH SPRINGER SPANIEL 20 173 15.0 8.7
GOLDEN RETRIEVER 21 37291 14.1 4.8
HUSKY 22 1650 14.1 5.6
SHETLAND SHEEPDOG 23 13003 13.7 6.3
POINTER 24 190 13.7 7.9
CHESAPEAKE BAY RETRIEVER 25 1217 13.6 5.5
IRISH SETTER 26 1646 13.5 7.5
BRITTANY 27 1365 12.8 4.5
SIBERIAN HUSKY 28 1360 12.8 4.8
ENGLISH COCKER SPANIEL 29 514 12.6 5.1
GORDON SETTER 30 596 12.4 9.1
BLUETICK COONHOUND 31 89 12.4 1.1
BORDER COLLIE 32 1969 12.3 5.9
BASENJI 33 666 12.0 6.2
BORZOI 34 691 12.0 5.5
MALAMUTE 35 1394 11.9 7.9
CANINE, MIXED 36 50159 11.6 5.5
ALASKAN HUSKY 37 220 11.4 4.1
LEONBERGER 38 292 11.3 4.1
GREAT DANE 39 2213 10.9 7.1
COONHOUND 40 221 10.9 6.8
SCHIPPERKE 41 525 10.7 3.0
RED BONE HOUND 42 57 10.5 7.0
ANATOLIAN SHEPHERD 43 97 10.3 5.2
PETIT BASSET GRIFFON VENDEEN 44 160 10.0 6.2
AMERICAN FOXHOUND 45 71 9.9 8.5
AIREDALE TERRIER 46 1194 9.6 5.9
CANINE, UNDET. 47 9025 9.6 5.6
SAMOYED 48 1701 9.5 6.3
SPINONI ITALIANO 49 84 9.5 3.6
MANCHESTER TERRIER 50 169 9.5 7.1
AUSTRALIAN SHEPHERD 51 2255 9.4 5.3
MASTIFF 52 2088 9.3 5.9
COCKAPOO 53 894 9.3 4.1
AKITA 54 2497 9.2 8.8
DOBERMAN PINSCHER 55 8618 9.0 5.8
VIZSLA 56 594 8.9 4.7
GERMAN SHORTHAIRED POINTER 57 1228 8.9 6.2
AMERICAN ESKIMO 58 769 8.6 3.8
AUSTRALIAN QUEENSLAND HEELER 59 633 8.5 5.1
ROTTWEILER 60 5912 8.2 5.8
BLOODHOUND 61 317 8.2 7.6
SALUKI 62 196 8.2 5.1
NEAPOLITAN MASTIFF 63 98 8.2 6.1
BELGIAN MALINOIS 64 160 8.1 5.0
CURLY-COATED RETRIEVER 65 74 8.1 8.1
AFGHAN HOUND 66 447 8.1 4.9
SAINT BERNARD 67 646 8.0 7.6
CHOW CHOW 68 2164 7.9 6.7
CHINESE CRESTED DOG 69 104 7.7 4.8
BULL TERRIER 70 368 7.6 7.1
ENGLISH SPRINGER SPANIEL 71 1395 7.5 7.0
WEIMARANER 72 1580 7.5 5.6
FIELD SPANIEL 73 135 7.4 5.9
STANDARD SCHNAUZER 74 176 7.4 8.5
SPRINGER SPANIEL, UNSPEC. 75 3219 7.3 5.8
JAPANESE CHIN 76 55 7.3 5.5
GREAT PYRENEES 77 875 7.2 4.0
SCOTTISH TERRIER 78 1563 7.2 5.6
GERMAN SHEPHERD DOG 79 6966 6.9 6.0
SPITZ 80 205 6.8 4.9
KEESHOND 81 1716 6.8 5.4
IRISH TERRIER 82 93 6.5 5.4
BULLMASTIFF 83 1070 6.4 6.5
LABRADOR RETRIEVER 84 37757 6.3 4.6
PUG 85 2072 6.1 6.3
WELSH CORGI (CARDIGAN) 86 50 6.0 6.0
RAT TERRIER 87 343 5.5 2.9
BERNESE MOUNTAIN DOG 88 1196 5.4 3.9
PORTUGUESE WATER DOG 89 572 5.4 6.3
FLAT-COATED RETRIEVER 90 370 5.4 4.9
CLUMBER SPANIEL 91 135 5.2 14.8
PAPILLON 92 299 5.0 2.0
SCOTTISH DEERHOUND 93 81 4.9 11.1
COLLIE 94 3128 4.8 4.3
GREYHOUND, ITALIAN 95 606 4.8 2.0
SHAR-PEI 96 1845 4.8 4.0
AUSTRALIAN TERRIER 97 127 4.7 4.7
BEARDED COLLIE 98 735 4.6 7.1
PARSON RUSSELL TERRIER 99 1256 4.6 4.3
AMERICAN BULLDOG 100 195 4.6 6.2

Když to vezmeme globálně, každý 3 ridgeback má problém se štítnou žlázou, třeba u plemene boxer je postižen poruchou štítné žlázy každý 5 jedinec, tato choroba je geneticky podmíněná, pes si ji sám narozdíl od dalších chorob NEVYPĚSTUJE a měla by se chovatelskými kluby sledovat a kluby by k této chorobě měli velmi přísně přistupovat. Toto onemocnění je nejběžnější a nejrozšířenější mezi psi. Zde je velmi pěkný článek pana RNDr. Václava Větvičky

Poruchy štítné žlázy

Nízká produkce štítné žlázy-nejedná se o nic neobvyklého, ba naopak, je to nejběžnější hormonální porucha psů.

K diagnóze nejčastěji dochází kolem pátého roku života, a nejsou rozdíly mezi psi a fenami. Štítnou žlázu tvoří dva laloky umístěné na krku, a produkuje hormon thyroxin, který reguluje tělesný metabolismus. V podstatě se jedná o dvě formy tohoto hormonu, aktivní formu T3 a neaktivní formu T4, která cirkuluje v krvi a ve chvíli, kdy je absorbována tkáněmi, přechází na aktivní formu T3. Většina cirkulujícího T4 je vázána na krevní proteiny a není dostupná pro absorbci do tkání, pouze nenavázaná část je označována jako volný T4. Produkce thyroxinu je regulována podvěskem mozkovým, který reguluje i další hormony ovlivňující další buněčné funkce, např. adrenální nebo reproduktivní systém. V případě štítné žlázy se jedná o regulaci pomocí produkce TSH (hormon stimulující thyroitidu).
V případě nízké produkce tohoto hormonu může vznikat celá řada potíží. Nejběžnější z nich je přibývání na váze, psi jsou často popisováni jako zvířata, která tloustnou i při minimu potravy (to ale neznamená, že všechna přetloustlá zvířata mají poruchu štítné žlázy). V podstatě rozlišujeme tři typy poruch, autoimunní thyroiditida, při které poškozuje buňky štítné žlázy imunitní systém psů, a běžná thyroiditida, kterou dále dělíme na lymfocytoidní a idiopatickou atrofii. V obou těchto případech produkuje štítná žláza méně thyroxinu, nežli v normálním stavu. Pouze méně než 10 procent případů nízké hladiny hormonů štítné žlázy je sekundárních, díky nízké produkci TSH z hypofýzi.
Optimální hladina thyroxinu je potřebná pro růst chlupů, takže v případě těžkých poruch štítné žlázy pozorujeme mizející ochlupení, zejména v oblastech páteře a zadních nohou. V některých případech může dojít i k úplné ztrátě ochlupení ocasu. Pro správnou diagnózu je nutné poznamenat, že v těchto případech se pes nijak zvlášť nedrbe, jako by tomu bylo u alergie, blech nebo infekčních onemocnění kůže. Může také docházet ke změně barvy chlupů, hromadění černého pigmentu (acanthosis nigricans) a k lámání a infekci nehtů. Poruchy růstu chlupů se projevují u 88 procent postižených psů. Obezita je popisována u 49 procent psů, anémie u 36 procent. Občas pozorujeme i srdeční arytmii Mezi další, mnohem méně běžné příznaky patří deprese či snižování zájmu o okolí, zácpa, chladová intolerance, otoky, poruchy nervového systému a menší srážlivost krve. Některé oční problémy, např. corneal dystrophy, nejsou sice přímým následkem nízké hladiny hormonů štítné žlázy, ale spíše vedlejším efektem způsobeným vysokou hladinou cholesterolu a cirkulujího tuku, což je zapříčiněno poruchami metabolismu. Někteří veterináři se stále domnívají, že dědičné poruchy krevní srážlivosti, označované jako Von Willebrandova choroba, jsou také spojovány s poruchami štítné žlázy. Většina veterinářů v posledních letech začíná tuto domněnku vyvracet, nicméně většina psů, jejichž hladina von Willebrandova faktoru je na hranici normálu, je ve starším věku diagnózovaná s poruchami štítné žlázy a léčba syntetickým hormonem často mívá pozitivní efekt i na von Willebrandovu chorobu.
K poruchám štítné žlázy může dojít u všech plemen, zvláště náchylní jsou labradoři, dobrmani, retvíreři, jezevčíci, boxeři, greyhoundi a kokršpanělé. Prakticky jen vzácně nacházíme tuto chorobu u teriérů a obrovitých plemen. Pro chovatelé je důležitý poznatek, že poruchy štítné žlázy bývají ve většině případů dědičné, takže je chybou pouštět tyto psy nebo jejich potomky do chovu.
Diagnóza je poměrně snadná, vedle klasických příznaků jsou spolehlivou diagnózou krevní testy, u kterých se sleduje hladina tyroidních hormonů T3 a T4. Pro diagnózu autoimmuní příčiny svědčí nález autoprotilátek proti thyroglobinu. Normální hodnoty T4 jsou přibližne 1-4 ug/dl, u T3 asi 45-150 ng/dl a volného T4 11-43 pg/l. Falešně nízké hladiny hormonů mohou být způsobeny podáváním steroidů (kortison).

Léčba je naštěstí jednoduchá, thyroxin existuje již dlouhou dobu v syntetické podobě. První dva měsíce se zkouší dávka thyroxinu 0.2 mg/10 kg váhy dvakrát denně, po opakovaném krevním testu po dvou měsících lze dávku postupně snížit až na jednou denně. Tuto dávku ale musí pes dostávat po zbytek života. Nejběžnějším lékem je levothyroxine, nejčastěji prodávaný pod názvem Soloxine.
Pokud je počáteční dávka příliš vysoká, příznaky mohou být velká žízeň a průjem, ty však po snížení dávky okamžitě odezní.