Zuby, zoubky, zoubečky…..

Tento článek vyšel v katalogu na 28.SPECIALNÍ VÝSTAVU RR V RALEIGH (NORTH CAROLINA) 20.02.2005, rozšířila jsem ho o celkový pohled na PLNOCHRUPOST-co jak a proč…

V čistokrevném chovu šlo vždy celým generacím rozumných chovatelů o zachování genofondu plemen v co nejoptimálnější formě, a to z celkového pohledu životaschopnosti, krásy exteriéru a zdraví. Podpisem ETICKÉHO KODEXU se z chovatele stává člověk veřejný, který veřejně bude o svém chovu mluvit a řešit. Máme štěstí v tom, že v americkém chovu máme problémy a lidi, kteří jsou ochotni je řešit. Myslím, že náš chov záleží na každém z těchto lidí a jsem velmi rád, že naši chovatelé mají vynikající výsledky v oblastech chovu, genetiky a funkčnosti dnešních RR.

Offa vyhodnotila plemeno RR jako jedno z nejzdravějších v oblasti DKK a s minimálním počtem psů onemocněných na DKL. Horší věc jsou dědičné vady, RR by měl mít silné a zdravé srdce, leč není tomu tak a RR se dostal s vrozenými vadami srdce na 25 místo v zemi, oproti minulým letům, kde se nacházel zhruba na 50 místě.

Znepokojující zprávou je fakt, že dnešní chovatelé se upínají na základní dědičné choroby a přestávají řešit otázku OČNÍCH CHOROB,VAD SRDCE, ALERGIE, EPILEPSIE . RR je současný pes a společník a společnost si plemeno přetvořila k obrazu svému. Už to není lovec, který uběhne 30 kilometrů a není to na něm vidět, už nemá v očích touhu lovit, ale stal se z něj společník. I jeho zdravotní stránka je jiná.

Zajímavé je, že v Evropě se chov ubírá jiným způsobem. Chovatelské kluby nejsou v Evropě tvořeny jako zaštiťující orgán daného plemene, ale jako organizace, která i když mají vysokou chov.základnu, řídí chov, vyřazují psy z chovu a danými pravidly se každý chovatel musí řídit. Nedávají šanci chovatelům regule obejít, i když je jejich chovatelský záměr jiný.

Každý klub má jiné regule a jiné podmínky chovnosti. Třeba se vraťme k neplnochruposti-v Evropě je zvykem, psa, který nemá zub nepustit do chovu, ale jeho sourozence (plnochrupé) do chovu pustí, a přitom neplnochrupost PRÁVĚ může nést plnochrupý jedinec.

Přikládám článek o plnochruposti

Dědičnost tvorby zubů spadá do působnosti polygenů. Kvalita, počet a uspořádání jednotlivých zubů je jedním ze sledovaných ukazovatelů u jedinců čistokrevně chovaných. Řadou chovatelů je tato otázka bagatelizována s poukazem na skutečnost, že domácí šelma již naprosto není odkázána na používání zubů pro lov a tedy pro přežití plemene, jiní zase otázku chybění zubů považují za rozhodující při rozhodování o chovnosti daného jedince. Pravda je - jako vždycky v proměnlivosti života - někde uprostřed. Abychom se mohli zařadit mezi dobré a opravdu soudné chovatele, pokusíme se proniknout do problémů chrupu za pomoci praktické genetiky a pokusíme se najít rozumné řešení pro klasifikaci chudozubosti. Dobrý chovatelský klub nechť potom zvolí způsob, který jeho plemeni nejlépe vyhovuje z hlediska hodnocení současné situace i plánů do budoucna. Poznatky o dědičnosti zubů jsou výsledkem sledování dobrých chovatelů a několika odborníků. Výsledky lze shrnout následovně:

• K výskytu chudozubosti je třeba více genů malého účinku.
• Počet zubů patří k základním ukazatelům každého plemene.
• Plný počet zubů je dominantní nad sníženým, či zvýšeným počtem.
• Počet zubů se spolupodílí na tvaru čelisti.
• Anomálie chrupu jsou mnohdy spojovány s odlišným využíváním vápníku.
• Chudozubost je nutno udržet v nejnižším procentu.
• Nadpočetně zuby je třeba hodnotit z genetického hlediska stejně jako ztrátu.
• Sledovat se musí i postavení jednotlivých zubů.

Jako příklad si lze uvést již v literatuře často citovaný výskyt 7 řezáků u buldoků, kde dlouhodobou selekcí na široké a ploché horní čelisti došlo ke stlačení prostoru pro stoličky a otevření prostoru pro řezáky. Poměrně podrobná šetření ukázala, že v normálních populacích je výskyt většího počtu řezáků velmi nízký a pohybuje se mezi 1,3 - 8%. Jedinou vyjímku tvoří boxeři - opět psi, u nichž je preferován široký čenich. U jiných plemen došlo povolováním ztráty zubů k deformaci (extrémnímu zúžení) čelistí. Snížený počet zubů - chudozubost - existuje i v přírodě, u divoce žijících šelem, odkázaných na svůj chrup v boji o přežití. Procento dle některých studii se u divokých populací pohybuje zhruba kolem 12-14% v průměru. S výskytem této chudozubosti bychom měli počítat i my při snaze snížit výskyt této nežádoucí vady na minimum.

Je třeba si uvědomit, že spojováním jedinců chudozubých vede poměrně rychlému nárůstu této vady v celém plemeni (viz - malý hladkosrstý pinč). K eliminaci této vady je třeba přistoupit s jasným dlouhodobým plánem. Nikdy nespojovat jedince se stejnou vadou! Vzhledem k poznatkům, že každá řada je geneticky založena odlišně, je např. při povolení výjimky chybění 2 zubů 1x P1 + 1x M3 - tedy kombinací dvou řad, už založena možnost chybění celkem 4 zubů (2x P1 + 2x M3). A to i tehdy, když je chudozubý jedinec spojen s jedincem plnochrupým!!! Při odhadu výskytu vady budeme vycházet ze základního genetického vztahu dominance (A) a recesivity (a). Štěně dostává vždy polovinu genů od otce a polovinu od matky (o poněkud vyšším podílu feny si řekneme jindy). Místo obou písmen u rodičů si můžeme vložit jakoukoliv vadu či přednost, která nás momentálně zajímá a odhadnout nejen jaké asi můžeme očekávat potomky, ale i podle výskytu dané vlohy u potomků zjistit, jak ji ten který rodič nese ve svém genotypu. Je tedy možno začít s dosazováním do tabulky:

Rodiče: A (plnochrupost) + a (ztráta či nadpočetnost zubů)
Potomci: AA (plnochrupost - bez recesivní vlohy) + Aa (plnochrupost - ale vloha nesena recesivně) + aa (ztráta či nadpočetnost zubů)

Výše uvedené kombinační možnosti by měl tak trochu ovládat každý chovatel. Chudozubost je problém, který není zcela jednoduše vypočitatelný, ale v každém případě je nutno vědět, že je tato vada recesivně (tedy "a") založena a při neopatrném zacházení se na celá léta může chov uzavřít do začarovaného kruhu.

 Rozhodně tam, kde máme dostatek jedinců dobré kvality je doporučeno dát plnochruposti vždy přednost a jedince se ztrátou zubu použít jen maximálně tehdy, když je:

• Neobyčejně vysokých ostatních kvalit.
• Výrazným zlepšovatelem některého znaku plemene.
• Máme malou chovatelskou základnu.                 

  Vysvětlivky

  Gen - určité místo na molekul DNA determinuje určitý znak.

  Genotyp - soubor všech genů (vloh) děděných po předcích a předávaných dál na potomstvo.

  Dominance - převládání jedné vlohy nad další (dalšími).

  Recesivita - potlačení některé vlohy, ústup, skrytí vlohy.

  Mutace - změna vlohy nějakým vnějším vlivem (může a nemusí se přenášet na potomstvo).

  Geny velkého účinku (oligogeny) - determinují jednoduše založené znaky, nazývané kvalitativní (barva srsti, barva očí, tvar hlavy, atd., = kratší biochemická cesta).

  Geny malého účinku (polygeny) - vyznačují se malým účinkem na tvorbu znaku, ale víme, že se spolupodílejí na realizaci. Hovoříme o aditivním charakteru dědičnosti.

A jak to má SPRÁVNĚ BÝT?????????

Dutina ústní, ve které jsou zuby uloženy, je součástí trávicího ústrojí. Zuby jsou takovou vstupní bránou do tohoto ústrojí. Jsou utvářené tak, aby pes mohl kořist pevně uchopit, podle potřeby její část odstřihnout a alespoň částečně rozmělnit. Dobrý chrup a skus potřebují všichni psi, ale např. pro služební psy jsou přímo nezbytným pracovním nástrojem.

Dutinu ústní z venku uzavírají pysky. Z vnitřní strany ji tvoří pysky, dáseň, jazyk, spodní a dolní patro, které navazuje na kostěný základ horní a dolní čelisti.

Zub je tvořený

• korunkou - část nad dásní různě velká
• krčkem - přechod mezi korunkou a kořenem a je těsně u dásně
• kořenem - část v dásni

Složení zubu

• sklovina vrchní vrstva, je nejtvrdší a většinou bílá a lesklá
• pod ní je - zubovina, je tvrdá tvoří hlavní část hmoty zubu
• v zubovině je dutina vyplněná dření s nervy a cévami
• povrch krčku je potažen měkkší kostní žlutavou hmotou - tmelovinou bez lesku

Dospělý pes má 42 zubů (20 v horní čelisti a 22 v dolní). Podle funkce a tvaru se nazývají:

ŘEZÁKY

v každé čelisti jich je 6 a podle umístění to jsou klíšťky, střeďáky a krajáky. Označují se I1, I2, I3 (dentes incisivi 1, 2, 3). Krajáky z horní čelisti jsou delší než z dolní a spolu se špičáky tvoří tzv. zámek pro pevné uchopení kořisti.

ŠPIČÁKY

jsou v každé čelisti 2. Označují se jako C (dentes canini). Jsou to nejdelší, zašpičatělé, mírně zahnuté zuby s dlouhými kořeny.

TŘENOVÉ ZUBY

premoláry, těch je v každé čelisti 8 a označují se jako P1 (ty jsou nejmenší a upevňují pozici špičáků), P2, P3, P4 (dentes praemolares). U plemen s delší čelistí jsou mezi premoláry pravidelné mezery, ale u krátkolebých jsou těsně vedle sebe nebo se překrývají.

STOLIČKY

tzv. moláry, jsou označované jako M1, M2, M3 (dentes molares). V horní čelisti jsou 4 a v dolní je jich 6 (z toho jsou poslední sloličky velmi malé).

ZUBNÍ VZOREC

...udává počet zubů v horní a dolní čelisti daného jedince.

Písmena a čísla nad čarou vyjadřují počet zubů podle názvu v polovině horní čelisti. Písmena a čísla pod čarou vyjadřují počet zubů podle názvů v polovině spodní čelisti. Pro plný počet zubů pak musíme tento zlomek násobit číslem 2.

Štěňata
...mají celkem 28 mléčných zubů. Řezáků je stejný počet jako u trvalého chrupu - 6 v horní čelisti a 6 v dolní čelisti. Špičáky jsou také 2 v horní čelisti a 2 v dolní čelisti. Premolárů je v horní čelisti 6 a v dolní také 6, všude chybí první premoláry - P1, vyjímečně však mohou narůst. Moláry - stoličky nerostou vůbec. Mléčné zuby mají proti trvalým více namodralý nádech.
I když se štěňata rodí bez zubů, jejich základ je položen poměrně brzy už v nitroděložním vývoji. První zoubky se začínají prořezávat asi od 3. týdne věku štěněte.

Výměna mléčných zubů
...za trvalé začíná kolem 4. měsíce (malá plemena později, velká dříve) a probíhá tak, že trvalé zuby (ty jsou založené pod mléčnými) vytlačují postupně zuby mléčné. U malých a hlavně trpasličích plemen často dochází k tomu, že trvalým zubům se nepodaří vytlačit ty mléčné a vyrostou vedle nich.
Nejdříve vyrůstají řezáky a nejpozději poslední malé stoličky M3 - mohou narůst až v 1 roce. Někdy také bývá problém s prořezáváním malých premolárů - P1. Ne vždy všechny mléčné nebo trvalé zuby vyrostou. Je to věčná noční můra chovatelů té většiny plemen, u kterých je pro uznání do chovu požadovaná plnochrupost. U některých je částečná chudozubost (oligodoncie) tolerovaná, nejčastěji to bývají P1 nebo M3 a to např. u krátkolebých plemen. Vyskytuje se i zdvojení zubů (většinou P1). Někdy se také může stát, že už prořezaný trvalý zub vypadne - měl špatně založený kořen. Také to může být mléčný zub, který setrvával v dásni, protože ho nevytlačil trvalý zub, jež nebyl pod ním založen. Takový zub pak přirozeně vypadne. V případě, že psovi je už trvalý zub nutné ze zdravotních důvodů vytrhnout nebo si ho vylomí např. ve rvačce, musíme si to neprodleně nechat potvrdit veterinářem do průkazu původu (to se týká psů, které chceme použít v chovu a budou to potřebovat např. na bonitaci).
Podle toho, jak jsou jednotlivé zuby prořezané nebo jak jsou opotřebované, lze přibližně stanovit stáří psa. Přičemž se přihlíží hlavně na stav řezáků a špičáků. Např. štěňata, která nemají prořezané zuby jsou ve věku do 4 týdnů. Dvouměsíční mají prořezané všechny mléčné zuby a ještě nejsou opotřebované. Asi 4 měsíční štěně má zuby už s pravidelnými mezerami a mléčné zuby jsou už mírně opotřebované. U dospělých psů se pak posuzuje stupeň opotřebovanosti řezáků a špičáků.

SKUS

...udává v jakém vzájemném postavení jsou čelisti proti sobě, přímo se pak posuzuje vzájemné zaklesnutí horních a dolních řezáků, následně špičáků. Typ skusu je ovlivněn délkou čelisti a různým vychýlením hlavně řezáků. Podle toho, jak tyto čelisti a zuby narostou, rozlišujeme tyto typy skusů.

NŮŽKOVÝ

...řezáky horní čelisti mírně přesahují řezáky dolní čelisti přibližně o 1mm. Horní špičáky jsou těsně zaklesnuté za dolními špičáky. Pro většinu plemen je to optimální typ skusu požadovaný chovateli. V toleranci je ještě skus nůžkový těsný - kdy horní a dolní řezáky jsou v těsnějším sevření a mezera není téměř žádná. Volný nůžkový skus - kdy mezera mezi řezáky může být větší, ale maximálně 2mm.

PODKUS

KLEŠŤOVÝ

PŘEDKUS

NEPRAVIDELNÝ

...určuje v jakém postavení k oblouku čelisti jsou jednotlivé řezáky. U pravidelného skusu jsou jsou řezáky stejnoměrně seřazené vedle sebe. U nepravidelného se pak řezáky mohou vychylovat různými směry nebo mohou být i různě vytočené. Podle toho jej nazýváme - podélně nepravidelný, příčně nepravidelný nebo kombinovaný. U většiny plemen je to vyřazující vada. Tolerován je u malých nebo trpasličích plemen s krátkými čelistmi.

Čerpáno-FAUNANET

Děkuji MVDr.Chuplíkovi-odborný dentista, za zodpovězení pár otázek a za pěkný článek.