Co je to dysplazie?

spracovala VLADIMÍRA TICHÁ ve spolupráci MVDr.Snášila a MVDr.Petráše

Dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu je zrádné polyfaktoriální onemocnění zejména plemen s těžkou kostrou či mohutnou tělesnou stavbou. Dnes už známe celou řadu plemen, která jsou specifická právě tím, že dysplazií trpívají. Mezi ně patří i ridgebaci. Toto onemocnění je specifické deformací usazení kloubní hlavice v kloubní jamce. Viděla jsem psy, kteří ač těžce postižení touto chorobou nevykazují žádné známky nemoci navenek a naopak negativní psy, kteří mají s pohybem v určitých momentech problémy. Není tudíž vždy pravda, že postižený jedinec je na první pohled postižený. Diagnostiku lze učinit pouze rtg. vyšetřením. Pokud o tomto onemocnění mluvíme jako o polyfaktoriálním, musíme zmínit hlavně tři nejdůležitější faktory, které je bezprostředně a prokazatelně ovlivňují.

DĚDIČNÁ INFORMACE - co k tomu dodat? Chovatelé německých ovčáků (což je plemeno, u kterého se se zkoumáním dysplazie začalo) se dlouhá léta snaží vyeliminovat toto onemocnění pomocí výběru vhodných rodičů, kteří by teoreticky nemuseli dát potomstvo s onemocněním-nedaří se jim to. Nejzrádnější na celé věci je to, že dlouhé generace negativních předků nemusí zaručovat zdravé potomstvo. Pokud však jako chovatelé chcete udělat pro klid svědomí maximum, řádně si prověřte zdraví rodičů a pokud máte možnost, zajímejte se také o stav dysplazie u jinde odchovaných vrhů po stejném krycím psovi. Nikdo nám asi nedá klíč k tomu, jak zaručit zdravé klouby u všech našich štěňat. Genetika je prostě nevyzpytatelná.

KVALITA STRAVY - tento faktor je nadmíru srozumitelný. V dnešní době, kdy je k dispozici celá řada kvalitních granulovaných a tudíž vyvážených krmiv. Kvalita krmiva se samozřejmě odrazí na celkovém zdravotním stavu a klouby nevyjímaje. Krmte své psy kvalitně, nešetřete na krmivech, protože pak ušetříte na zdravotním ošetření a prodloužíte svému psu život. Také je důležité psy nepřekrmovat, protože přetížení kostry právě v době růstu může způsobit komplikace s klouby.

ZÁTĚŽ - na téma fyzické zátěže u štěňat  se dočtete kdekoliv cokoliv a můžu s klidným svědomím říct, že i zde platí zlatá střední cesta. Námaha pro štěně by měla být adekvátní jeho věku. Obecně by se dalo říct, že do půl roku věku by mělo štěně absolvovat více krátkých procházek denně a vyhýbat se pravidelnému pohybu v extrémních podmínkách. Nepřirozený je pro psa pravidelný pohyb do i se schodů např. do čtvrtého patra několikrát denně.Nesouhlasím však s názorem, že dysplazii lze předejít tím, že štěně do půl roku téměř vůbec nechodí. Je potřeba, aby se jedinec vyvinul tak, jak potřebuje. Nutné je tedy řádné osvalení končetin psa.

Vyhodnocení dysplazie se provádí principielně stejně, liší se však jeho kategorizace ve výsledcích podle jednotlivých zemí. Tady přináším rozdělení výsledků podle států, které zpracoval Malcolm B. Willis - průkopník v boji proti této chorobě.

Co se týče potírání této choroby pomocí eliminace jedinců postižených lehkou až těžkou či střední až těžkou formou z chovu, lze dnes po desetiletích diagnostiky s jistotou říct, že je to boj s větrnými mlýny. Nikdo totiž nezaručí, že jedinec, který je nulový, nebude dávat větší podíl postiženého potomstva než jedinec např. se středním stupněm onemocnění. Je však velice důležité mapovat stav populace, aby bylo jasné, jakým směrem se plemeno ubírá. Tím chci říct, že je všechno relativní a restriktivní opatření nemusí vždy znamenat řešení problému.

Zatím jsem se věnovala především dysplazii kyčelního kloubu, ale neméně důležité je vyšetřování kloubů loketních. Když si představíte stavbu těla ridgebacka, je na první pohled jasné, že podstatná část váhy zatěžuje právě přední končetiny. V ČR stále není předepsané vyšetřování loketních kloubů, takže doposud netušíme, jaký stav české populace v záležitosti loketní dysplazie je. Trend v zahraničí je jednoznačný a my opět zaostáváme. Stejně důležité je vědět, že na loktech se neodráží pouze dysplazie jako taková, ale zejména osteochondróza, která je také dědičně podmíněna. I v tomto ohledu jsou české odchovy sázkou do loterie. Neměli by jsme věřit lidem, co budou tvrdit, že jejich štěňátko bylo pováleno velkým psem a proto má příznaky osteochondrózy…

Určitě je dobře, že se v rámci chovu psů zabýváme otázkou zdraví a že se kontrola dědičně podmíněných onemocnění stává součástí podmínek pro zařazení do chovu. Ke zpřísnění chovných podmínek by ale nemělo docházet proto, že "to někdo jiný také dělá", ale důvody by měly být podloženy skutečnou situací v plemeni a vycházet z jeho potřeb. Nesmírně důležitý je i způsob, jakým se ověřuje výskyt problému u jednotlivých zvířat a také to, jak se se zjištěnými skutečnostmi zachází. U různých plemen se kontrolují různá onemocnění, jako červená niť se ale táhne chovem většiny větších plemen problém nazvaný dysplazie kyčelního kloubu (DKK). Právě okolo ní a hlavně okolo výsledků hodnocení se v poslední době u nás vedou velké diskuse.

DKK lze vysvětlit jako nesoulad mezi utvářením hlavice stehenní kosti a kyčelní jamky. Obecně lze říci, že jamka je mělká a kloubní hlavice v ní nesedí tak pevně, jak by měla. Kloub je pak příliš volný, při jeho pohybu dochází ke zvýšenému tření a bolestivému dráždění kloubního pouzdra, jehož následkem může být vytváření kostních výrůstků. Tím je položen základ pro onemocnění artrózou. Dědičnost DKK je poměrně složitá, protože vloha k onemocnění je podložena více geny. Velkou roli také hraje vliv životního prostředí, např. výživa nebo fyzická zátěž. V praxi to znamená, že nemusí onemocnět každý jedinec, který k onemocnění má dispozici. DKK je také řazena mezi takzvaná "vývojová onemocnění", tedy onemocnění, se kterým se štěně nerodí, ale které se vyvine až v průběhu jeho růstu. Uvedené vysvětlení je jen zlomkem informací o DKK, přesto z něj vyplývá, že je to problém velmi složitý a že na něj nelze používat jednoduché počty typu 1+1= 2. Rodiče bez dysplazie mohou dát postižené potomstvo, rodiče dysplazií zatížení mohou dát potomstvo zdravé.

DKK lze prokázat několika způsoby. U nás se nejčastěji využívá rentgenu. Ten může být požadován z důvodů diagnostických, tedy v případě, že pes nebo fena vykazují pohybové potíže, může být požadován ale i z důvodů chovatelských, tedy jako kontrola jedinců zařazovaných do chovu. Kynologické veřejnosti je známo, že rtg kyčelního kloubu pro potřeby chovatelské by měl splňovat řadu podmínek. Sem patří např. požadavek na vyspělost psů a fen (většinou se rentgenují jedinci starší 12-ti měsíců). Velmi důležité je také praktické provedení rentgenu a kvalita rtg snímku, od kterých se odvíjí možnost správného hodnocení. Do této oblasti patří např. požadavek na narkózu nebo poloha, ve které se rentgenovaný jedinec nachází. Výsledky hodnocení jsou uváděny ve stupních. Klouby jsou hodnoceny souborem znaků, které v celku dávají obraz - výsledné hodnocení - kloubu (v závorce je uvedeno o čem uvedené kriterium vypovídá, čeho je známkou) :

·  acetabulum - kloubní jamka

a) hloubka ac. - dostatečně hluboké ac. umožňuje dostatečné zanoření hlavice a pevnost kloubního spojení, čím mělčí ac., tím větší možnost rozvolnění kloubu

b) kraniální - přední - okraj ac. posuzuje se souměrnost, sklerotizace subchondrální kosti - kost přilehající ke kloubní chrupavce (projevují se změny tlaku hlavice na okraj kloubní jamky při zvýšení laxity = uvolněnost, rozvolněnost kloubu, nadměrné uvolnění hlavice z jamky, což vede k degenerativním změnám kloubní chrupavky a následně subchondrální kosti, je narušená přirozená endochondrální osifikace - přeměna chrupavky v kost stejného tvaru - dochází k degeneraci subchondrální kosti - sklerotizace)

c) kranio-laterální okraj = na styku předního a vnějšího horního okraje kloubní jamky - posuzuje se jak kopíruje tvar hlavice - tzn. jakou tvoří s hlavicí štěrninu, je-li deformovaný, jsou-li přítomny degenerativní změny - výrustky (oploštění, zaoblení okraje, případně degenerativní změny svědčí opět o zvýšené laxitě kloubu, o nenormálním působení fyzikálních sil - tlaku - mezi hlavicí a jamkou)

·  hlavice kyčelního kloubu - kulovité zakončení stehenní kosti, tvořící kyčelní kloub spolu s jamkou

d) hlavice - posuzuje se symetrie obou hlavic, velikost hlavice, tvar hlavice, přítomnost druhotných degenerativních změn na hlavici, případně krčku (deformace, změna tvaru hlavice svědčí opět o vyšší laxitě a vzniku nenormálních tlakových poměrů na hlavici, vznikajícím poškození kloubní chrupavky a degenerativních změnách hlubších vrstev hlavice, tvorba výrustků případně lemů, tvořených patologicky uloženou kostní tkání v místech, kde se v normě nevyskytuje - např. v místech úponu kloubního pouzdra na hlavici a krček femuru)

e) poloha hlavice femuru v acetabulu - posuzuje se hloubka zanoření hlavice v jamce (změny v hloubce zanoření - menší zanoření - svědčí o vyšší laxitě kloubu)

f) poloha středu hlavice femuru vůči hornímu vnějšímu okraji acetabula (opět ukazují na pevnost kloubního spojení, posun středu vně kloubní jamky svědčí jednak o možném oploštění jamky nebo o vyšší volnosti kloubních struktur)

·  krček femuru - přechod mezi tělem stehenní kosti a hlavicí

g) posuzuje se úhel mezi tělem a krčkem, je-li krček zřetelný, tvar krčku, síla krčku, přítomnost degenerativních změn na krčku (změny úhlu, změny síly a tvaru krčku vypovídají o změnách působení tlakových sil v kloubu v průběhu růstu a vývoje kloubu, čím je krček rovněž změněn a deformován, přítomnost sekundárních degenerativních změn svědčí o patologickém působení - dráždění - na krček, např. v místě úponu kloubního pouzdra - Morganova linie)

·  kloubní štěrbina - štěrbina mezi plochou hlavice a plochou jamky

h) posuzuje se šíře štěrbiny, čistota linie, kongruita = souměrnost (souběžnost, souladnost ploch tvořícich štěrbinu), přítomnost sekundárních změn - sklerotizace přilehající subchondrální kosti, případně symetričnost této sklerotizace (divergující - rozbíhající se - kloubní štěrbina svědčí o nenormálním uložení hlavice v jamce, o zvýšené laxitě kloubu)

·  úhel dle Norberg-Olsona - je úhel, který svírá střed hlavice femuru s kranio-laterálním okrajem acetabula

i) jeho fyziologická hodnota je 105 stupňů, případně o jednotky stupňů vyšší (úhel vypovídá o hloubce zanoření hlavice do jamky, hloubce jamky, případné deformaci kranio-laterálního (přední vnější) okraje acetabula, zvýšené laxitě kloubu, o stupni dislokace = subluxace = hlavice z jamky)

·  sekundární (osteoarthrotické) změny

j) přítomnost sekundárních změn na kloubních strukturách - posuzuje se výskyt kostních výrustků na strukturách kloubu - osteofyty - které jsou známkou dlouhodobého patologického dráždění, namáhání nebo zánětu = arthrotické (osteoarthrotické) změny - nejčastěji se vyskytují osteofyty na kraniolaterálním okraji acetabula, na krčku, na hlavici (zobáček hlavice), v místech upevnění kloubního pouzdra k hlavici (Meduza-linie) a krčku (Morganova linie)

·  kvalita snímku - je nutno zhodnotit také vlastní technické provedení snímku

k) snímek je nebo není technicky dostatečně kvalitní pro posouzení - optimální expozice, čitelnost (posouditelnost) všech struktur, možnost posouzení přítomnosti sekundárních změn = lze pouze na kvalitních snímcích, správně exponovaných

l) projekční správnost = správná poloha zvířete při snímkování = dle FCI se provádí standartní ventrodorsální (od břicha ke hřbetu) projekce s kyčelními klouby v extenzi (nataženými) pánev nesmí být rotovaná - šikmá projekce ovlivňuje např. zobrazení hloubky jamky

Končetiny musí být zobrazeny symetricky, vzájemně paralelně v podélné ose, správně nataženy, správně vnitřně vtočeny, aby čéška se zobrazila na středové ose těla stehenní kosti - změny v pozici při snímkování mohou změnit např. stupeň vnoření hlavice do jamky, překrytí nebo jiné zobrazení posuzovaných struktur.

NORMÁLNI KYČELNÍ KLOUB 0-1    KLOUB POSTIŽENÝ DKK 2-3          KLOUB SE SILNOU DKK 4

Statistika vyhodnocování DKK a DKL,  provedená od roku 2000. Z toho taky vyplynou odpovědi na Vaše otázky. Statistickou hodnotu tato data mají pouze omezenou, je to dáno malým počtem celkově posouzených RR. Z toho důvodu bych byl opatrný při zevšeobecňování výsledků roků 2000 až 2002, kde počet posouzených RR kolísá od 27 do 34.

MVDr. Petr Petráš, posuzovatel DKK a DKL plemene RTW v ČR

Jaké stanovisko zaujímáte ke spojování jedinců s vyhodnoceným hraničním stupněm DKK? Dá se zde předpokládat vliv na zdravotní stav jedinců z tohoto spojení?

Odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá i složitá zároveň. Jednoduše řečeno - máme-li dostatek chovného materiálu, můžeme si dovolit luxus krýt pouze zvířata negativní, takový ideální stav bohužel nikdy nenastane. K takovému způsobu chovu však bude spousta výhrad - a tady začnou komplikace (složitost odpovědi).

a) spojení dvou DKK negativních jedinců nedává záruku negativního potomstva, a to z několika důvodu. Zde bude nutno vysvětlit několik základních poznatků o DKK.

- DKK u psa je vývojové (nikoli vrozené) geneticky podmíněné onemocnění s polygenní (tvořené souborem, nikoli jedním genem) dědičností. Stupeň heretability (dědivosti) DKK stanovený na základě RTG diagnostiky je charakterizován indexem 0,22  (maximální index  je 1) .Fenotypové projevy DKK (to co se z dědičných vloh=genotypu projeví navenek) jsou dány sice geneticky, ale významnou měrou jsou ovlivněny působením vnějšího prostředí.

Takže rozvoj DKK je ovlivněn nejen genovou výbavou, ale řadou dalších faktorů, např. tělesná konstituce, velikost plemene, způsob a rychlost růstu, způsob zátěže, způsob výživy, hormonální poruchy, poruchy nervosvalových funkcí, množství a uložení svalové hmoty v pánevní oblasti, kvalita a vývoj pojivových tkání atd.

Je známo, že v okamžiku narození štěněte je kyčelní kloub normální u všech jedinců, teprve v období vývoje a růstu dochází při formování kloubu náhradou chrupavčitého modelu kloubu kostní tkání k rozvoji abnormálního kloubu spolupůsobením vnějších faktorů (biomechanické síly, zátěžové síly, rozvoj nadměrné laxity, narušení kongruity kloubních ploch, abnormální mechanická zátěž chrupavky, narušení jejího růstu, abnormální remodelace  chrupavky na kost,vnik abnormálních kostních struktur kloubu).

Tedy kvalitní genetický základ je důležitý, ale zdaleka ne rozhodující pro vznik DKK u psa. Nesprávné vnější podmínky v období růstu a vývoje mohou i u jedince s výbornými genetickými předpoklady vyvolat vznik DKK. Obráceně vzato ne každý jedinec s DKK 1/1 musí nutně mít špatný genetický potenciál pro rozvoj zdravých, tedy DKK negativních kloubů. Je důležitější vědět, že jedinec má v rodokmenu DKK podloženou (výsledky rodičů, prarodičů atd), než brát na zřetel menší odchylku od normálu.

b) DKK je jen jednou z oblastí, jen dílčím problémem v otázce zdraví psa, zdraví a následná vhodnost k chovu je přeci celý komplex znaků, vloh a předpokladů, nelze tedy pohlížet na DKK jako na rozhodující kriterium pro chovnost. Kdo z nás chovatelů je v optimálním zdravotním stavu? Je přeci i řada dalších faktorů, omezujících vhodnost pro chov - např. oční vady, dysplazie lokte, jiná kloubní onemocnění s možnými genetickými vlohami - např. osteochondroza hlezenního, ramenního či kolenního kloubu, aj. Bereme je při selekci dostatečně v úvahu?

Na základě informací uvedených výše  mohu konstatovat, že si nejsem zcela jist, zda je opodstatněné, nevyužíváme-li v plemenitbě zvířata např. se stupněm DKK 1/0 nebo 1/1 bez přihlédnutí k jejich ostatním vlastnostem, kvalitám či neřestem. Pokud klub stanovil pro chovnost hranici DKK stupně 2, pak je škoda nespojit jedince s jinak vynikajícími a žádoucími vlastnostmi jen pro výskyt DKK mírného nebo přechodného stupně. Teprve potomstvo totiž ukáže, jak vhodné toto spojení bylo. Určitě bych dal přednost spojení jedinců postižených DKK s jedinci negativními, ale ani spojení například dvou přechodových stupňů, má-li jiný selekční význam, nevylučuji. Prosím aby poslední odstavec byl chápán jako můj osobní názor, nikoli názor celé odborné veterinární veřejnosti. Mohu jen doporučit konfrontaci s dalšími odbornými názory, např. veterinárních genetiků, ortopedů a další odborné veřejnosti.

MVDr. Petr Petráš, posuzovatel DKK a DKL plemene RTW v ČR